Proč jsem se rozhodla blogovat?

Těch důvodů je několik. Baví mě psát, ráda cestuji, sportuji a kuchtím zdravá jídla. Ráda se se svým okolím dělím nejen o zdravé a zároveň chutné recepty, o nově získané poznatky z různých školení, ale především o zážitky z cest. Prostě jsem člověk, který má neustále potřebu sdělovat světu, co si myslí. 🙂

Je to už třináct let, co jsem se poprvé vydala na svou první cestu. Ta vedla hned za oceán. Necítím se být nijak stará, ale troufám si říci, že to byla úplně jiná doba. V mém okolí jsem neznala nikoho, kdo by byl dál než v Chorvatsku. Do USA se nelítalo na nákupy jako dnes, letenky se pohybovaly cenově úplně jinde než dnes, nebylo tolik informací a možností na internetu. Prostě jiná doba.

Nedokáži říct, zda to bylo mou internetovou neznalostí, nebo to prostě nebylo tak in, ale slovo blog jsem v té době rozhodně neznala. Neexistoval ještě ani Facebook a popovídat s blízkými jsem si mohla maximálně tak přes ICQ.  Ty větší zážitky, fotky a další potřebné jsem tlumočila své rodině a blízkým maximálně pomocí emailů, které dnes už samozřejmě nemám. Fotek z té doby mám požehnaně, protože jsem si v USA pořídila svůj první digitální fotoaparát, takže jsem fotila všechno a všude. Dnes nad tou kvalitou člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, ale jaká to byla v té době paráda. No a to je asi tak vše, co mi z ročních zážitků v USA zůstalo. Fotky a vzpomínky, o které se ráda dělím, ale co si budeme povídat, s odstupem času prostě některé věci zapomínáme.

Při semestrálním výměnném pobytu v Anglii jsem začala blog o našem (mém a spolužaččině) životě na ostrovech psát a naši známí se jím celkem bavili. Naše zážitky, přešlapy a zkušenosti s novou kulturou měly v mém občas trochu sarkastickém podání úspěch. Jenže jsem si blog nezálohovala a díky nějaké změně stránek od poskytovatele a špatné informovanosti jsem o vše přišla. A to mě mrzí ještě víc, než to, že jsem v USA nic nesepisovala.

No a od té doby jsem si vedla různé deníky, zápisky z cest, čmárám po všem, co je při cestě po ruce. Jenže to má dvě velké nevýhody. Zaprvé nevím, co kde je – protože to vždy jako správná ženská někde zašantročím, o čitelnosti ani nemluvě 🙂 a zadruhé je to vlastně každému k ničemu. Ano, mě to potěší, když to při nějakém úklidu najdu. Přečtu si to, vybaví se mi vše, co se dělo a zahřeje to na dušičce. Ale takové informace kde co kolik stojí, kde je co potřeba, zkrátka ty informace, které by mohl nějaký jiný cestovatel hledat, se k nikomu nedostanou.

A tak jsem se rozhodla blogovat. Nejen kvůli tomu, aby si mé zážitky mohli přečíst mí blízcí, které ne vždy hned po cestě navštívím, ale také pro kohokoliv dalšího, koho by zážitky jedné „cestušky“ mohly zajímat. Pokusím se zde nejen vrátit do minulosti a sesmolit to, co už jsem prozkoumala, ale hlavně bych chtěla sdílet to, co se teprve chystá. Cestování je má láska, má vášeň, můj koníček, takže není pochyb, že se ještě na pár míst podívám. Mně je totiž jedno, jestli vyrazím na víkend do Německa do hor, na 14 dní jako baťůžkář, na týdenní služební cestu nebo na dovolenou k moři. Nejsem vyznavač žádné formy cestování a užívám si každou příležitost, která se mi naskytne. Protože svět je obrovský a život krátký.

Vendy Pourová
Mou vášní je cestování, sport a zdravá strava. Baví mě inspirovat lidi k objevování nových míst, k pohybu a zdravému kulinářství. Ukazuji jim nejen jak zdravě jíst a hýbat se, ale také jak si mohou vlastní cestu sami naplánovat a tím proměnit své cestovatelské sny ve skutečnost bez zbytečných přešlapů. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.