Kristova léta a 33 věcí, které jsem se během nich naučila

Dnes jsou to dva měsíce, co jsem oslavila 33. narozeniny. Je to možné, že to tak rychle letí? Pamatuji si, jak jsem si v patnácti myslela, že po dvacítce končí život. Budeme přeci „starý“! Přitom já v podstatě teprve ve dvaceti začala žít. Osamostatnila jsem se, procestovala půl světa, poznala spoustu nových lidí, zažila jsem to, co by mě v těch 15 ani nenapadlo a jsem NESKUTEČNĚ vděčná za vše, co za těch 33 let do mého života přišlo. Jsem vděčná za lidi, které kolem sebe mám, za nové zkušenosti, za splněné sny a dosažené cíle, za každodenní maličkosti, ze kterých se mohu radovat, ale i za všechny přešlapy a chyby, co jsem kdy udělala.

Ačkoliv tomuto věku většina lidí nevěnuje zvláštní pozornost, já ano. Vůbec ne proto, že je tento věk známý právě pod názvem Kristovy roky, ale protože trojka a osmička jsou má oblíbená čísla. A tady jsou trojky rovnou dvě a ještě v roce 2018! Nejsem pověrčivá, neřeším numerologii a nic podobného, ale věřím v symboliku a věřím v dobro.

Minulý rok jsem si prošla velkou životní změnou (o té někdy příště) a teď VÍM, že tohle bude můj rok!

No a jak jsem nad tím tak přemýšlela, rozhodla jsem se sepsat 33 věcí, které jsem se naučila, vzala si za své, jsou o mně nebo se s nimi ztotožňuji. Takových 33 pravd Vendy Pourové. 😉

„Nemám vše, co chci, ale každý den jsem vděčná za to, co mám.

1. Cestování je nejlepší způsob, jak utratit peníze.

Ať si kdo chce co chce říká, tohle mi nikdo nevymluví. Žádné auto, barák, ani jiný majetek nikdy nenahradí to, co člověk zažije na cestách. Není to pouze o objevování nových míst, ochutnávání nových jídel a zážitcích na celý život, ale i o vzdělávání se, překonávání sebe sama, o vystoupení z komfortní zóny. Při cestování se zbavujete předsudků, objevujete sami sebe, učíte se nesoudit a hlavně si začnete vážit toho, co máte…. A taky zažijete dost trapasů a průšvihů, ale aspoň je co vyprávět. 🙂

2. Úsměv nic nestojí.

„Vendy, ty se furt jen směješ. Proč?“ „A proč ne? Vždyť to nic nestojí.“ Navíc mi to FAKT nesluší, když se nesměju. Usmívejte se. Kdykoliv, kdekoliv a na kohokoliv. Nikdy nevíte, komu váš úsměv zlepší náladu, koho povzbudí… Usmívejte se na sebe! Minimálně každé ráno před zrcadlem – zlepšíte náladu sami sobě.

3. Nezeptáš-li se, bude odpověď vždycky ne.

Znáte to: „Líná huba…“ A podle tohoto se teda řídím už hodně dlouho. Vždy když se chcete někoho na něco zeptat a neuděláte to, je to ze strachu, že odpověď bude NE. No, když se nezeptáte, tak to bude ne tak jako tak. Nemáte tedy co ztratit. 😉

4. Zákon přitažlivosti funguje. Tečka.

Neomezeně, kdykoliv, kdekoliv, pro kohokoliv. Každý dostane to, co si myslí a říká (=přitahuje k sobě). Myslete tedy pozitivně, mluvte o svých snech a touhách, přejte si to dobré, netopte se v negacích. Vesmír nezná zápor, takže když něco hodně nechcete, dostanete to, zaručeně! Když na to myslíte, i když v negativním smyslu, přitahujete si to. 😉 Když se stane něco špatného, většinou se v tom utvrdíme slovy „Já to věděla. Já to říkala. Já to tušila.“ Ale víte, říkáte, tušíte, že se stane něco dobrého?

Pro ty, kteří nevědí, o čem píši, doporučuji knihu nebo film „The Secret“.

„Každá pozitivní myšlenka vás posouvá správným směrem!“

5. Sport nevyřeší všechno, ale vyřeší toho hodně

Trápí vás kila navíc? Naštval váš šéf? Nevíte, jak trávit volný čas s rodinou nebo partnerem? Trápí vás zdravotní problémy, máte špatnou náladu nebo jste ve stresu? Sportujte! Je úplně jedno, jestli půjdete na procházku, vezmete kolo nebo půjdete plavat, ale hýbejte se. Právě pohyb vaše tělíčko potřebuje k tomu, aby správně fungovalo… A naše „doba kancelářská“ a „počítačová“  zrovna tomuto bodíku moc nepřeje.

6. Jíst zdravě neznamená chroupat od rána do večera mrkev.

Tak o tomhle bych mohla sepsat celou knihu. Říkejte mi chodící dietocyklopedie. 🙂 Trochu se divím, že moje tělo ještě slouží. Natrápila jsem se ho dost, než jsem si došla k tomu, že je potřeba jíst vyváženě, zdravě a dávat tělu přesně to, co potřebuje. Protože to, co mu dáváme, to nám také vrací – teď to nemyslím doslova. 🙂 Zamyslete se tedy nad tím, jak se stravujete a zda opravdu dáváte tělu to, co by dostávat mělo.

„Být zdravý a fit není móda nebo trend. Je to životní styl.“

7. Jsem jiná a jsem na to pyšná.

Nikdy jsem nebyla ovce, která by šla s davem a dělala přesně to, co dělají ostatní. Vždy jsem si razila vlastní cestu a tak nějak šla občas i proti proudu. Stále jsem ale řešila, co si o mně ostatní myslí. A tak nějak se necítila dobře, že nežiju podle toho, jak by si ostatní přáli. Pak jsem si ale uvědomila, že žiju svůj život sama pro sebe, ne pro své okolí. A vlastně mi může být úplně jedno, co si kdo myslí. A to je osvobozující pocit! Uvědomte si, že stejně nikdy neuspokojíte všechny – vždycky se najde nějaký ten „hejtr“. Neřešme tedy okolí. Buďme jiní a buďme na to pyšní! 😉

„Nikdy se neomluvím za to, že jsem sama sebou. Měli byste se mi omluvit za to, že žádáte, abych byla někým jiným.“

8. Je lepší mít pár přátel, než spoustu známých.

Tohle zná snad úplně každý, takže místo komentáře přidávám fotku z narozeninové oslavy právě 33. narozenin, kterou jsme si s babama užily v Barbie stylu. Byla to velká paráda, nezapomenutelná akce – nejen pro nás, ale zřejmě i pro polovinu Hradce. 🙂 A já musím dodat, že jsem ráda, že kolem sebe mám takové blázny, kteří se mnou do takových blbostí jdou. I v našem věku 🙂

9. Žiju teď a tady

Neodkládám věci na později, protože se bojím, že už bude pozdě. Povinnosti samozřejmě odkládám. 🙂 Ale jakmile jde o něco, co chci udělat, zkusit, zažít nebo změnit, musím to mít hned. Ani nevím, jestli je tohle dobrá nebo špatná vlastnost, ale je moje. Jsem prostě jako malý děcko. Dětská spontánnost se s dospělostí pomalu vytrácí a my už si pak neumíme užívat ty okamžiky, kdy prostě jdeme a děláme přesně to, co chceme, bez přemýšlení o následcích. Není to ale škoda? Nevytrácí se pak ta dětská radost ze života? Tak nečekejte na pátek, na příští měsíc, až začnete vydělávat miliony, až se vám on/ona ozve, až to bude lepší… Žijte tady a teď. Když něco chcete udělat, udělejte to. Hned. Zítra už může být pozdě. 😉

10. Miluju víno.

Samozřejmě myslím to v tekuté podobě. K tomu není co dodat. 🙂

„Víno je mezi nápoji ten nejprospěšnější, mezi léky nejchutnější a mezi potravinami nejpříjemnější“
(Plútarchos z Chairónei)

11. Každý koho v životě potkám, mi do života vstoupí z nějakého důvodu.

Ať už mě má ten jedinec něco naučit, něco mi ukázat, někam mě posunout, pomoci mi, ublížit mi nebo mě jen rozveselit, z nějakého důvodu jsem ho potkala. Na náhody nevěřím. 🙂

„V životě nepotkáváme lidi náhodou. Naše cesty se protínají z nějakého důvodu.“

12. Pole dance není striptýz.

Ano, je to nový sport. Ano, je to tanec a ano, jsme u něj polonahé, ale je to pěkná dřina se spoustou modřin, odřenin a mozolů! Samozřejmě je to taky spousta zábavy, legrandy a super pocitů, když se vám povede nějaký super tríček. A ano, je to závislost. Ale se striptýzem to má společnou opravdu jen tu tyč. 😉

13. Štěstí není pomíjivé.

Šťastný může být úplně každý. A to v podstatě kdykoliv, kdy se rozhodnete, že šťastní budete. Ačkoliv se vám teď možná zdá, že melu z cesty a že jsou to nesmysly, tak je to jednoduchý a stoprocentně pravdivý FAKT. Stačí k tomu vnitřní klid a vyrovnanost. Ne, nepotřebujete k tomu nový dům, auto, bazén a plný účet peněz. I když si teď možná myslíte, že ano. 🙂 K tomu se ale vrátím v jednom z příštích článků. Takže stay tuned.

14. Mám se ráda.

K tomuhle bodu jsem se dopracovávala opravdu, ale opravdu hodně dlouho. Ačkoliv jsem vlastně nevěděla, že se ráda nemám. Pokud ale i vy toužíte po tom, aby vás někdo miloval taaaakhle moc, tak se nejprve zamyslete nad tím, zda se taaakhle moc milujete vy sami. Mějte se rádi přesně tak, jak byste chtěli, aby vás měl rád někdo jiný. Pak už to totiž od toho druhého nebudete vyžadovat. A to je možná tajemství spokojených vztahů.

15. Nejkrásnější zvíře je delfín, nejkrásnější květina je růže a NEJ barva je černá.. a bílá… a taky růžová 🙂

Z toho žádné moudro neplyne, ale je to součást mého třiatřicetiletého výzkumu. 🙂

16.Zkusit se má všechno!

„Vendy, nechceš to taky zkusit?“ „No jasně, že ano!“ To je otázka, na kterou málokdy odpovím ne. Opravdu si myslím, že v životě se má zkusit všechno. Jsem takový ženský YES MAN. 🙂 Samozřejmě z toho ráda vynechám tvrdé drogy a podobné věci, které člověk fakt zkusit nepotřebuje, ale jinak joooo, jdu do všeho. Buď si řeknu, že tohle už nikdy víc… nebo naopak. Každopádně opět mám na co vzpomínat, co vyprávět, prostě si ten život užívám se vším, co nabízí. 🙂

17. Miluju hudbu, tanec a zpěv.

Zatímco tančit mě můžete vidět poměrně často, zpívat mě nikdy neuslyšíte. To mi opravdu nejde. No a co, stejně si zpívám – sama, v autě… když řve hudba tak, že se ani já sama neslyším. 🙂

18. Nesrovnávám se s ostatními.

Další bodík, na kterém jsem si musela hodně, ale hodně popracovat. Dříve jsem se hodně porovnávala. Se všema a všude. Ta je štíhlejší, ta je hezčí, ta má lepší vlasy, ten má víc peněz, ta má lepší auto, ten má hodnější rodiče…. A k čemu to vedlo? K závisti a k tomu, že se člověk necítil dobře. Ale teď ruku na srdce, kdo to nedělá? Já si myslím, že dnešní „doba jedová“ je k tomu jak stvořená. Všichni si jen závidí, předvádí se, kdo má co lepší a dražší a já nevím jaké… No, i toho se dá, přátelé, zbavit. A to je pak vnitřního klidu, když jsou vám všichni ukradení a jedete si sami za sebe… 😉

19. Když je člověk puntičkář, dělá všechno na sto procent.

Třeba i „zavírá kluby“. Přeci nepůjdu domů dřív, než vypnou hudbu. Když něco dělám, tak naplno. 🙂

20. Sny jsou od toho, aby se plnily.

Někdo je má, aby o nich mluvil, jiný, aby o nich snil. Ve skutečnosti je ale všichni máme proto, abychom si za nimi šli a plnili si je. Jeden za druhým. Krůček po krůčku. Nemusíte hned začínat těmi „nesplnitelnými“. Začněte si plnit ty malé a uvidíte, že se postupně dopracujte i k těm velkým. Sepište si je, udělejte si nástěnku, cokoliv, co vám pomůže si za nimi jít. 😉


21. Tvrdohlavost nechávám beranům.

Naslouchejte druhým. Naučte se respektovat jejich názor. Nemusíte s nimi souhlasit. To ovšem neznamená, že si musíte prosadit svou nebo být neslušní.

22. Miluju čokoládu, zmrzlinu a pizzu.

Ano, vím, ke zdravému životnímu stylu to nepatří, ale jednou za čas, když je ten cheat day, tak tohle prostě miluju. No a když cheat day není, tak se to dá vždy nahradit zdravější variantou… narozdíl od víííína 🙂

23. Mám trochu krizi.

Ne životní, ale spisovatelskou. 🙂 33 bodů? Vážně? Tohle jsem měla sepsat už ve dvaceti, bylo by toho míň. 🙂

I když životní krizi jsem měla taky… A kdo ne? Každý z nás. Moje rada? Nechte minulost minulostí. Můžete se z toho poučit, stejně už to ale nezměníte, tak proč se tím trápit, nebo se na ni dokonce vymlouvat? Stalo se, stalo. Poučme se a jedeme dál.

„Minulost je od toho, abychom se z ní poučili. Ne od toho, abychom se kvůli ní trápili, nebo se na ní vymlouvali. Byla to jen lekce, ne doživotní trest.“

24. Žiju v realitě, ale néééé té virtuální.

Nejsem z antifejsbůkového hnutí. Sociální sítě používám, ale většinou pro komunikaci s okolím. Ne, nevisím na nich celý den a opravdu nemám čas projíždět profily všech svých známých. Takže pokud mi někdo v 6. měsící těhotenství vyčte, že to nevím, že to bylo na FB, nebo že nevím, že se někdo zasnoubil nebo cosi – sorry jako :), mám na FB 600 lidí, to fakt nedávám. A pokud vám nestojím za to, abyste mi to oznámili jinak než prostřednictvím FB, tak mě to asi nemusí moc zajímat. 12 dní na Kubě bez internetu, totálně odříznutá od okolního světa bylo nejlepších 12 dní od té doby, co mám mobilní telefon. 🙂 Zkuste se téhle závislosti zbavit. Nejen, že to neskutečně žere čas, ale nic pořádného vám to nedá. To už můžete jít nakupovat k ťongům.. ti to znají taky: „sjuší, sjuší“ Aspoň budete mezi lidmi.

„Facebook je jako lednička. Chodíš tam každýchh 10 minut i když víš že tam nic není.“

25. Novoroční předsevzetí jsou od toho, aby se nedodržovala.

Na to jsem asi přišla už hodně hodně dávno, tak si žádná nedávám. Když chci něco dodržovat, začnu hned. Neee až od Nového roku, neee až od pondělí.

26. Pracuju na sobě.

Neustále. Fyzicky i intelektuálně. Ačkoliv jsem po maturitě tvrdila, že už nikdy nechci studovat, stejně jsem šla. I po vysokých školách se vzdělávám. Začala jsem opět číst – ano, knížky – to papírové, potištěné inkoustem. 🙂 Objíždím různé kurzy a stále se snažím zdokonalovat. A proč? Protože se zdokonaluji v tom, co mě baví. To je to tajemství. Nikdo neříká, že musíte číst F.L. Věka. Čtěte, co vás baví, učte se cizí jazyk, vzdělávejte se v čemkoliv, co vás baví. Jen nezůstávejte ve stereotypu práce, rodina, práce a víc toho nepotřebuji.

27. Nikdy není pozdě

To trochu souvisí s předchozím bodíkem. Trápí vás, že jste vždy něco chtěli umět, dokázat, poznat, zkusit? Ale už je pozdě? Nikdy není pozdě! Dokud dýcháte, máte moc změnit cokoliv! Nejste strom, můžete se pohnout z místa, na kterém se vám nelíbí.

28. Učím se vytrvalosti a trpělivosti.

Všichni jsme zrozeni pro úspěch. Všichni máme ve své DNA jedinečné předpoklady. První podmínkou vašeho úspěchu je ovšem jejich uplatnění. Pokud něco chcete, běžte si za tím, ale počítejte s tím, že to nebudete mít hned.

29. Poslouchám své srdce

Nejen ve vztazích, ale ve všem. Nic nám totiž nedělá tak dobře, jako to, co děláme od srdce. Následujte své srdce a spokojenost a štěstí se dostaví samo. Ne každý s tím musí souhlasit, ale srdce vždy ví lépe než váš rozum, co je pro vás dobré. 😉

30. Spoléhám se sama na sebe

Samozřejmě kolem sebe mám lidi, na které se mohu spolehnout, ale cestování a pár životních „strajků“ mě naučilo, že nejjistější cesta je spolehnout se sama na sebe. Rozhodně nemůžete své štěstí stavět na druhých lidech! Pokud ano, tak vaše štěstí bude s těmito lidmi přicházet a odcházet.

31. Nesoudím ostatní.

Tedy aspoň dokud neznám jejich příběh. Je totiž hrozně jednoduché na někoho ukázat a říct, že je tlustý/hubený, bezdomovec/bohatý, takový nebo makový. Dokud ale nevíme, čím si ten člověk prošel, jaký je jeho příběh, nemáme právo ho soudit.

32. Miluju svoji rodinu

Ti, kdož mě znají, si asi teď řeknou, co to melu, protože znají mé rodinné vztahy. Ale ano, je to tak. Už jsem psala o životní změně v loňském roce a i toto je její součástí. I já jsem si uvědomila, že mamku mám jen jednu. Že kamarádi odcházejí a přicházejí, ale rodiče a sourozence mám jen jedny. A i já jsem došla k tomu, že není nic jednoduššího, než si všechna příkoří vyřešit sama v sobě, odpustit a žít si spokojený život bez zášti.

 33. I cesta je cíl

Cestou jsme začali, cestou i skončíme. 🙂 Cíle jsou v životě důležité, bez nich to nejde. Ať už ale směřujete a jdete kamkoliv, ještě než tam dojdete, užívejte si každý krok na té cestě. Protože i cesta je cíl. A někdy jet na výlet a nevědět kam, není vůbec špatné. 😉

„Život bez cílů je jako jet na výlet a nevědět kam.“

Toť vše. Mějte se a smějte se.

Vaše V.

Vendy Pourová
Mou vášní je cestování, sport a zdravá strava. Baví mě inspirovat lidi k objevování nových míst, k pohybu a zdravému kulinářství. Ukazuji jim nejen jak zdravě jíst a hýbat se, ale také jak si mohou vlastní cestu sami naplánovat a tím proměnit své cestovatelské sny ve skutečnost bez zbytečných přešlapů. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře
  1. Zuska napsal:

    Draha Vendy, dekuji za clanek, moc me tesilo procitani si bodu, se kterymi naprosto rezonuji a opravdu jsem se hodne usmivala 🙂 V lednu roku 2019 me cekaji leta „Kristova“ a vedome citim, ze to bude dalsi krasny rok, ktery odkrije mnohe dalsi zivotni krasy. Dekuji a hodne lasky na ceste preji, Zuska

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.